Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

ZNAK A PRAPOR OBCE STARÝ JIČÍN



Panovníci, církevní hodnostáři a velká městská centra užívaly své pečeti a znaky až od raného středověku. Potřeba pečetit nejrůznější důležité právní dokumenty, jakými byly např. kupní smlouvy, testamenty či svědectví, byrokratizace obecní správy a celkový nárůst písemné dokumentace v průběhu 16. a zvláště 17. století si vynutily také u většiny menších městeček, jakým byl Starý Jičín a později i u venkovských vsí pořízení vlastních pečetidel. Zatímco vesnice do pečetního obrazu přebíraly nejčastěji znamení symbolizující povolání obyvatel nebo pěstované zemědělské plodiny, které nikdy nenabyly charakteru skutečného znaku, u městeček tomu bylo poněkud jinak. Vrchnost se sama starala o vybavení svého poddanského městečka pečetidlem a často také určovala jeho symboliku. Ta byla většinou odvozena z erbu příslušného feudála, ať již byl převzat erb celý, nebo jen jeho některé části. Takové znamení, umístěné na pečeti do štítu a užívané takto i mimo pečetidlo, např. na průčelí radnice, na obecní pokladně apod. plnilo už funkci skutečného znaku. Udělení znaku a pečeti se dalo ve vyjímečných případech přímo panovníkem. Někdy však vešel znak v užívání, aniž byla jeho podoba písemně kodifikována.

Lze jen těžko říci, jak tomu bylo v případě Starého Jičína. Obec poprvé zmiňovaná v roce 1263 a jako "staré město" již roku 1396, připomíná se s titulem městečko od roku 1497. Své první pečetidlo si však obec pořídila až roku 1661. Typář nese ve štítě část erbu tehdejšího majitele starojického panství Wolfganga Friedricha Hoffmanna z Grünbüchlu (v letech 1651-1664), bez jehož vědomí nemohlo městečko znak v této podobě užívat, takže se zřejmě Hoffmann na jeho tvorbě podílel. Hoffmannové z Grünbüchlu, původem štýrská rodina, od 16. století usazena i na Moravě. Nosili ve svém rodovém erbu znamení kozla a snopu a tyto symboly se také objevují na nejstarším starojickém pečetidle.

Znamení jsou položena na štít a provázena kruhovým opisem v latinské řeči: SIGILLVM.ALTITSCHENENSIS.ANO.1661. I když pochopitelně neznáme jejich barvy, lze je snadno odvodit právě z erbu Hoffmannů. Správný heraldický popis starojického znaku, který byl běžně užíván v 19. století, tedy zní: půlený štít, v levém zlatém poli červený korunovaný kozel ve skoku, obrácený do středu štítu, v pravém červeném poli postavený zlatý obilný snop.

Ve druhé polovině 19. století došlo k zásadní změně znaku městečka, neboť od té doby byla na obecních razítkách zobrazována silueta starojického hradu. Vyobrazení hradu Starý Jičín, objevující se na razítkách ještě v roce 1945, zachycuje však konkrétní věc, nikoli obecní symbol. Šlo tedy o znamení heraldicky nevhodné a navíc esteticky nepěkné.

Z historie jednání, směřujícímu k nahrazení znamení starým historickým znakem městečka, který je pěkným symbolem jeho bohaté minulosti, je nutno zmínit, že po konzultacích s PhDr. Karlem Müllerem ze Zemského archivu v Opavě, rada MNV Starý Jičín na svém jednání v lednu 1989, pod č.j. 121.1./43 používání starého heraldického znaku z roku 1661 schválila. Na základě usnesení Zastupitelstva obce Starý Jičín ze dne 5.6.2002 pod č.j. bod IV., písm.c) byla na výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zaslána žádost o schválení obecního praporu. Tato žádost byla kladně vyřízena a stvrzena podpisem předsedy Parlamentu ČR panem PhDr. Lubomírem Zaorálkem dne 19.6.2003, pod č.j. 631/PŘED/03.

Celý slavnostní akt byl dovršen posvěcením obecního praporu v den státního svátku 28.09.2003 v kostele sv. Václava ve Starém Jičíně.

Lze si jen přát, aby oživená starobylá historie, ve formě znaku a obecního praporu, přinesla střediskové obci Starý Jičín další rozkvět ve prospěch všech zde žijících obyvatel.

 

Znak

 

Prapor obce

 

                                          Můj Starý Jičíne

Pro potěšení místních  starousedlíků a pro krásu libozvučného českého jazyka,  zveřejňujeme báseň  z kroniky obce z roku 1932, s názvem "Můj Starý Jičíne", kterou  napsal P.Jarolím Pavlík, farář a spisovatel v Rejvíze u Frývaldova, starojický rodák z čísla popisného 3.

 

Můj Starý Jičíne, ty perlo cenná

mé drahé vlasti budiž velebena,

že ve tvém lůně jsem se zrodil

a po tvých cestách, ještě mlád chodil.

Zdi hradu tvého zpustošil zlý osud;

než na Kravařsku vévodí on dosud,

a jako maják vzdorující moři,

on pne se k nebi ze stinného boří

a hlásá, že tu kdysi rušno bylo,

a mnohé srdce udatné tu bilo.

On strážce české mluvy, českých mravů

on, na hranici, baštou bodrých Slávů.                                                                              

  Chrám Jičínský s tou rázovitou věží

 i pravou víru předků našich střeží.

 V něm svatý Václav před trůn Boží vznáší

 své prosby za nás, milovaní braši.

 Jak kuřátka, jež ke kvočně se tlačí,

 pod svá křídla sotva vzíť je stačí,

 se deset  osad tulí v ladném kruhu,

  že patří do Jičína, jde jim to k duhu.

 Ó vítejte mi, úrodné vy lány,

hory, lesy, Valašska to brány!

Ty Svinci, jenž si stánkem Boží Matky,

vy malé chaloupky i velké statky,

vy zahrady, jenž plny sladkých plodů,

vy smaragdové luhy na obvodu,

vy jste mi drahé nad vší krásu světa;

K vám mysl moje ve vzpomínkách vzlétá.

Když K vám se blížím, řku: Teď noho, stůj-

zde půda drahá, zde jest domov můj.