Znak a prapor obce

Panovníci, církevní hodnostáři a velká městská centra užívaly své pečeti a znaky až od raného středověku. Potřeba pečetit nejrůznější důležité právní dokumenty, jakými byly např. kupní smlouvy, testamenty či svědectví, byrokratizace obecní správy a celkový nárůst písemné dokumentace v průběhu 16. a zvláště 17. století si vynutily také u většiny menších městeček, jakým byl Starý Jičín a později i u venkovských vsí pořízení vlastních pečetidel. Zatímco vesnice do pečetního obrazu přebíraly nejčastěji znamení symbolizující povolání obyvatel nebo pěstované zemědělské plodiny, které nikdy nenabyly charakteru skutečného znaku, u městeček tomu bylo poněkud jinak. Vrchnost se sama starala o vybavení svého poddanského městečka pečetidlem a často také určovala jeho symboliku. Ta byla většinou odvozena z erbu příslušného feudála, ať již byl převzat erb celý, nebo jen jeho některé části. Takové znamení, umístěné na pečeti do štítu a užívané takto i mimo pečetidlo, např. na průčelí radnice, na obecní pokladně apod. plnilo už funkci skutečného znaku. Udělení znaku a pečeti se dalo ve vyjímečných případech přímo panovníkem. Někdy však vešel znak v užívání, aniž byla jeho podoba písemně kodifikována.

Lze jen těžko říci, jak tomu bylo v případě Starého Jičína. Obec poprvé zmiňovaná v roce 1263 a jako "staré město" již roku 1396, připomíná se s titulem městečko od roku 1497. Své první pečetidlo si však obec pořídila až roku 1661. Typář nese ve štítě část erbu tehdejšího majitele starojického panství Wolfganga Friedricha Hoffmanna z Grünbüchlu (v letech 1651-1664), bez jehož vědomí nemohlo městečko znak v této podobě užívat, takže se zřejmě Hoffmann na jeho tvorbě podílel. Hoffmannové z Grünbüchlu, původem štýrská rodina, od 16. století usazena i na Moravě. Nosili ve svém rodovém erbu znamení kozla a snopu a tyto symboly se také objevují na nejstarším starojickém pečetidle.

Znamení jsou položena na štít a provázena kruhovým opisem v latinské řeči: SIGILLVM.ALTITSCHENENSIS.ANO.1661. I když pochopitelně neznáme jejich barvy, lze je snadno odvodit právě z erbu Hoffmannů. Správný heraldický popis starojického znaku, který byl běžně užíván v 19. století, tedy zní: půlený štít, v levém zlatém poli červený korunovaný kozel ve skoku, obrácený do středu štítu, v pravém červeném poli postavený zlatý obilný snop.

Ve druhé polovině 19. století došlo k zásadní změně znaku městečka, neboť od té doby byla na obecních razítkách zobrazována silueta starojického hradu. Vyobrazení hradu Starý Jičín, objevující se na razítkách ještě v roce 1945, zachycuje však konkrétní věc, nikoli obecní symbol. Šlo tedy o znamení heraldicky nevhodné a navíc esteticky nepěkné.

Z historie jednání, směřujícímu k nahrazení znamení starým historickým znakem městečka, který je pěkným symbolem jeho bohaté minulosti, je nutno zmínit, že po konzultacích s PhDr. Karlem Müllerem ze Zemského archivu v Opavě, rada MNV Starý Jičín na svém jednání v lednu 1989, pod č.j. 121.1./43 používání starého heraldického znaku z roku 1661 schválila. Na základě usnesení Zastupitelstva obce Starý Jičín ze dne 5.6.2002 pod č.j. bod IV., písm.c) byla na výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zaslána žádost o schválení obecního praporu. Tato žádost byla kladně vyřízena a stvrzena podpisem předsedy Parlamentu ČR panem PhDr. Lubomírem Zaorálkem dne 19.6.2003, pod č.j. 631/PŘED/03.

Celý slavnostní akt byl dovršen posvěcením obecního praporu v den státního svátku 28.09.2003 v kostele sv. Václava ve Starém Jičíně.

Lze si jen přát, aby oživená starobylá historie, ve formě znaku a obecního praporu, přinesla střediskové obci Starý Jičín další rozkvět ve prospěch všech zde žijících obyvatel.

STARÝ JIČÍN znak BARVA 1.jpg (1.07 MB)

Můj Starý Jičíne, ty perlo cenná